Jsem ještě cítit zimou

ač z křížů mrazu, pole dávno sňali

je noc, to jizvy stínů dřímou

do rána my od prosince spali.

Zůstává posnídat večeři pro dva

do prstenu zasadit holubí oči

ze křídel kane mé peří, má tma

a ticho ani čas, není a nekončí.

To vítr bílý tělo mi bere

dlaně má lidí a tváře ze psa

na nebi šarlat snu a jaro staré

a zemi zabolí plamenů rosa.

Já pálil tě zimou, tak na něco ptal se

na cestu snad a po jménech hoře

tys ležela jak klasy, vlnila se

prameny vlasů tvých dotkly se moře.

Jedna z vln těly nám, ke břehům běží

ňadra máš z písku jež úsvitem plál

stopy mých rukou tě v náručí drží

v klíně ti utkaly, prsty mé šál.